Co je to luxace akromioklavikulárního kloubu?

Co je to luxace akromioklavikulárního kloubu?

Luxace akromioklavikulárního kloubu označuje typ traumatu ramene, při kterém je poškozen akromioklavikulární vaz, což má za následek luxaci klíční kosti. Jedná se o luxaci akromioklavikulárního kloubu způsobenou vnější silou působící na akromionální konec, která způsobí pohyb lopatky dopředu nebo dolů (nebo dozadu). Níže se dozvíme o typech a léčbě luxace akromioklavikulárního kloubu.

Vykloubení (nebo separace, zranění) akromioklavikulárního kloubu je častější u lidí, kteří se věnují sportu a fyzické práci. Vykloubení akromioklavikulárního kloubu je oddělení klíční kosti od lopatky a častým rysem tohoto zranění je pád, při kterém nejvyšší bod ramene dopadne na zem, nebo přímý náraz nejvyššího bodu ramene. Vykloubení akromioklavikulárního kloubu se často vyskytuje u fotbalistů a cyklistů či motocyklistů po pádu.

Typy dislokace akromioklavikulárního kloubu

II. stupeň (stupeň): akromioklavikulární kloub je mírně dislokován a akromioklavikulární vaz může být natažený nebo částečně natržený; jedná se o nejčastější typ poranění akromioklavikulárního kloubu.

II. stupeň (stupeň): částečná dislokace akromioklavikulárního kloubu, dislokace nemusí být při vyšetření patrná. Úplné natržení akromioklavikulárního vazu, bez ruptury rostrálního klíčního vazu.

III. stupeň (stupeň): úplné oddělení akromioklavikulárního kloubu s úplným natržením akromioklavikulárního vazu, rostroklavikulárního vazu a akromioklavikulární kapsule. Vzhledem k tomu, že ramenní kloub nemá vaz, který by jej podpíral nebo táhl, je v důsledku váhy paže prohýbaný, klíční kost se proto jeví jako vystouplá a vrácená a v rameni je patrný výběžek.

Závažnost luxace akromioklavikulárního kloubu lze také rozdělit do šesti typů, přičemž typy I-III jsou nejčastější a typy IV-VI jsou vzácné. Vzhledem k těžkému poškození vazů, které podpírají akromioklavikulární oblast, vyžadují všechna poranění typu III-VI chirurgickou léčbu.

Jak se léčí akromioklavikulární dislokace?

U pacientů s luxací akromioklavikulárního kloubu se volí vhodná léčba podle stavu. U pacientů s mírným průběhem onemocnění je proveditelná konzervativní léčba. Konkrétně u luxace akromioklavikulárního kloubu typu I postačuje klid a zavěšení trojúhelníkovým ručníkem po dobu 1 až 2 týdnů; u luxace typu II lze k imobilizaci použít zádový popruh. Konzervativní léčba, jako je fixace a brzdění ramenním a loketním popruhem; u pacientů se závažnějším stavem, tj. u pacientů s poraněním typu III, je třeba zvážit chirurgickou léčbu, protože došlo k přetržení kloubního pouzdra, akromioklavikulárního vazu a rostrálního klavikulárního vazu, čímž je akromioklavikulární kloub zcela nestabilní.

Chirurgickou léčbu lze rozdělit do čtyř kategorií: (1) vnitřní fixace akromioklavikulárního kloubu; (5) rostrální fixace s rekonstrukcí vazu; (3) resekce distální klíční kosti; a (4) transpozice silového svalu.